Melatonín - nočná detoxikácia
Už aj svietiaci rádiobudík (hlavne so zeleným či modrým svetlom) nám škodí. Nehovoriac o svetlách lámp či áut z ulice alebo z okien susedov. Stalo sa, že memôžete spávať pri splne mesiaca?
Nočný spánok je pre náš organizmus dôležitý nielen z hľadiska odpočinku, ale i pre tvorbu významného hormónu zvaného melatonín. Tento hormón je produkovaný v mozgu, v šuškovitom teliesku (epifýza), ale aj v sietnici a gastrointestinálnom trakte. Riadi naše biologické funkcie a významným spôsobom ovplyvňuje predovšetkým ženský organizmus. Jeho tvorba je však silne závislá od intenzity svetla.
Najviac melatonínu sa v tele vytvorí počas nočného spánku. Vtedy prebehne celým telom, obnoví poškodené bunky a pomôže organizmu pri regenerácii. Hladiny melatonínu vrcholia okolo druhej alebo tretej hodiny ráno a povzbudzujú obranyschopnosť organizmu proti rakovine, vírom a baktériám. V minimálnych množstvách sa tvorí i počas dňa, no význam týchto hodnôt je zanedbateľný.
Aby sa melatonínu vytvorilo čo najviac, je dôležité spať aspoň
8 hodín denne. Okrem dĺžky spánku má na jeho dobrú tvorbu vplyv tiež prostredie, v ktorom sa spánok odohráva. Ak totiž spíme pri rozsvietenej lampe, zapnutom televízore, alebo je náš spánok inak narušený svetlom, môže sa tvorba hormónu znížiť alebo úplne zastaviť.
Najviac redukuje tvorbu modré, zelené a biele svetlo (žiarivky, halogénové výbojky), negatívny dopad má aj mesiac v splne.
Melatoním je považovaný za všestranný hormón, ktorý plní niekoľko dôležitých funkcií
- ovplyvňuje spánok a ospalosť
- je silným antioxidantom, čo znamená, že zabraňuje poškodzovaniu DNA, a tým obmedzuje vznik rakovinového bujnenia
- spomaľuje starnutie a zabraňuje odumieraniu mozgových buniek, chráni mozog pred degeneratívnymi ochoreniami
- podporuje obranyschopnosť organizmu voči vírusom a baktériám - riadi produkciu pohlavných a rastových hormónov, a tým ovplyvňuje našu telesnú hmotnosť
- zvyšuje odolnosť voči stresu.
Všetkým, ktorí majú nedostatočný spánok alebo nespia v dobre zatemnenej miestnosti, hrozia v budúcnosti rôzne zdravotné problémy. I nedávne výskumy potvrdili znížený výskyt rakoviny u nevidiacich, či ľudí žijúcimi za polárnym kruhom. Naopak, ľudia dlhodobo pracujúci na zmeny sú obeťami rakoviny častejšie. A pritom stačí tak málo. Dostatočne dlhý a svetlom nerušený spánok.
Nejsou obavy z „rozhašení“ našich hodin přehnané?
Člověk se vyvinul z primátů, kteří po miliony let seřizovali své hodiny podle tmavé noci a následného světla při východu Slunce. Před pěti sty tisíci lety se ale náš předek Homo erectus naučil zacházet s ohněm. Začal si s ním svítit a v chladných obdobích se s ním ohříval. S narušováním hodin bychom tedy měli mít relativně dlouhou zkušenost a tím být adaptovaní. Ale není tomu tak.
Ukazuje se, že příroda to zařídila tak, že specializované buňky, o kterých je v tomto článku řeč, reagují na modrou složku světla a blikajícím červenooranžovým plamenem se nenechají vyvést „z klidu“. Teprve až Edisonovu elektrickému světlu, které je s námi od roku 1879 a naší snaze pracovat na směny se podařilo narušit náš zaběhlý cirkadiální rytmus. Na vině je ale též snaha osvětlovat co nejvíce a co nejdéle stále větší plochy rtuťovými výbojkami, vysokotlakými sodíkovými lampami, halogenovými žárovkami, neony. To vše mění tmu na světlo mnohem razantněji a emituje se při tom hodně světla v modrém vlnovém pásmu.
Lékařské pokusy přitom ukázaly, že modré světlo, na rozdíl od světla petrolejových lamp, snižuje hladinu našeho melatoninu velmi razantně.
Znepokojující jsou výsledky pokusu na hlodavcích, u nichž se zjistilo, že postačuje svítit jim v noci pouhými 0,2 lx (luxy) aby to u nich způsobilo rychlejší vývoj jejich nádorů. Pro zajímavost, toto množství světla (0,2 lx) představuje jen dvakrát větší intenzitu, než má svit měsíce v úplňku.
Lékařské statistiky zřejmě poskytují další důkazy podporující teorii o škodlivosti narušení našich přirozených biorytmů. Vyplývá z nich, že u osob, které pracují na směny (tedy při nočním osvětlení) je statisticky významně vyšší výskyt rakoviny prsu a tlustého střeva.
Zdroj: www.osel.cz, autor: Josef Pazdera
